přidán opis z knihy "Země zamyšlená" - odstaveček o Staněticích a Hříchovicích Autor: Ladislav Stehlík Nad osetým polem se zvedl temný Brandžovský les a za ním tušíme Oulíkov, odlehlou a nejvýše položenou ves v celém domažlickém okrese. Už je tomu bezmála čtyřicet let, kdy ji maloval Alois Moravec s pozadím šumavských hor. Pár koní táhne v úvozu vysoko naloženou fůru žita a z lesa vycházejí ženy sklánějící se pod plnou nůší dříví. Věru typická stafáž, která vyjádří v zkratce celé živobytí zdejších lidí. Nedověděl jsem se, proč Hradišťským říkají "jehňata" a Hříchovickým "cikáni". Nic cikánského jsem tam neviděl, naopak hned na kraji vsi mě upoutalo hezké roubené stavení a na návsi kaplička, vystavěná před šedesáti lety. U cesty právě rozkvétaly švestky svým skromně bělavě nazelenalým květem pod šedivými nebesy, slabě mrholilo a vzduch byl pln chladné vlhkosti. Najednou se zdvihla mračna a do západního obzoru se ostrou modří promítl obrys Čerchova, jejž přeťala vertikála věže stanětického kostela svaté Kunhuty. Přízemní myslivna s valbovou střechou a dvěma zahrádkami před okny bývala před sto lety dějištěm návštěv "paní komisarky" jak tenkráte nazývali na Chodsku Boženu Němcovou. Přicházela sem i s dětmi k panu lesnímu Bendovi a tento dobrosrdečný lesák ještě po letech projevil spisovatelce důkaz upřímného přátelství, uhostiv u sebe na celé léto její churavou dceru Doru. Václav Tille, monograf Boženy Němcové, uvádí tuto stanětickou postavu jako model pro rýzmburského pana myslivce z Babičky. Mnohé postavy z jejího vrcholného díla dostaly pevnou konturu už tenkrát v zdejší krajině, která byla první svědkyní básnického zrození mladé ženy. Těžko už se dopátráme, z jakých příčin bylo Stanětickým uštědřeno nepříliš lichotivé přízvisko "zabijáci", ale dostat při muzice jednu "stanětickou" prý předpokládalo předem napsanou poslední vůli. Tři lípy rozkvetou před kostelem vždycky mnohem později, než kaštan vzpřímí své bílé svíce květů. Jen kružby v gotických oknech nemění svou rozdílnou kresbu, jež je pádným svědectvím o dávných kamenících, kteří se v svých nápadech velmi neradi opakovali. Potkáváme zdejší ženy oblečené v modrých "flámiškách", jimiž připomínají svou krajovou příslušnost k širšímu Chodsku. Poutníka právnické profese by možná zajímala stručná připomínka, že se zde narodil dr. Jiří Hoetzel, profesor správního práva na Karlově univerzsitě a autor první československé ústavy. |