| Jack Flor, rodák ze Stanětic na Kdyňsku (*2.11.1895, vlastním křestním jménem Jakub), povoláním myslivec a lesní, vstoupil do takzvané velké literatury ve třicátých letech, kdy vydal v rychlém sledu tři tituly: sbírku loveckých fejetonů "Na Jarčině vyhlídce" (1934), kterou ilustroval sám Jan Paroubek, po ní "Halali" (1936) - knihu vyprávění o lesnících, myslivcích a pytlácích za poměrů v lesích doby mocnářství a doby mladého Československa - a nakonec sbírku črt a povídek "Oběť soucitu" (1937), když obě ilustroval lesní rada a akademický malíř Václav Anderle. Rok 1937 je letopočtem zrodu dalšího Florova díla, dvoudílného rukopisného románu "Monte Cimone", ke kterému dále přibyly rukopisy "Zelená pense" (psáno 1938-44) a "Zelený život" (1944-45). Nahlédnout do nejniternějšího bytí umělce dala kdyňská aspirantka na spisovatelské řemeslo Hana Štěpánková, když napsala v textu "Na okraj Florovy knihy Halali" (Kdyňská Stráž 25.7. 1936): "A tak když přijdete do nové myslivny, kterou nedávno postavili u lesa pod vsí Podzámčí, vítá vás takové zvláštní milé a přátelské prostředí, že jste po chvíli jako doma. Ochočená srnka patří nezbytně k přátelství loveckého psa a bohatá kohoutí družina si snad s těmito kamarády i tyká. (...) I včeličky si brzo uvykly v novém domově a pohádkový západ slunce je této lesní idyle návdavkem. Čerchov s Výhledy dívají se do oken myslivny a když se rozezpívá v podvečer na vesnické zvoničce zvonek ke klekání, doléhá jeho hlas až do kuchyně podzámecké myslivny. Tu tedy u psacího stolu, který stojí u okna, jež vede k západu, sedává pan lesní po své celodenní práci s rojem myšlenek, jež se derou na papír." Florův životaběh ovšem vždycky idylický nebyl, právě naopak. Flor si za literární jméno zvolil Jacka, který má hebrejský původ ve jménu Jochánán s významem "Bůh je milostivý" - a takového Boha Flor věru potřeboval. Pomineme-li už ten fakt, že unikl smrti v masovém vraždění, tom prvním světoválečném, po vniknutí hnědého moru do Čech jako odvážný publicista antifašista unikl doslova v poslední chvíli deportaci do koncentračního tábora (na přímluvu čestného Němce, ctícího Florovu neobyčejnou profesní erudici). A naopak v chaotickém květnu čtyřicátého pátého díky zásahu čestných Čechů unikl Flor mstivcům, kteří ho označili za kolaboranta. (Tři generace Florů sloužily v lesích německé šlechty, mající ve vlastnictví kdyňsko-trhanovské velkostatky. Od Bílé hory v Čechách nic výjimečného.) A také v tomto případě to byla široko daleko respektovaná výjimečná odborná způsobilost, která dala Florovi přežít. Ne už jako spisovateli. Společenské okolnosti konce let třicátých a druhé poloviny let čtyřicátých si vybraly nelítostnou daň. Nakonec smířen s osudem uchoval Flor v psacím stole výstřižek s Nezvalovou básní. Stojí v ní: "Kdo vás přečte moje knihy / Kdo vás bude číst / až se snese nad můj kámen / javorový list?" Spisovatel, originální komentátor a literární dokumentarista Jack Flor odešel v osmdesátém roce. Literární věda českého Západu mu dodnes dluží. Pozitivní noviny - Miroslav Vejlupek (Čerchovský) |
| poslední přidaná galerie |
Drkání |
| 19.4.2025 |
| příští akce |
|
26.4.2025 Pracovní schůze hasičů |
| stalo se na domažlicku |
| nové knížky v knihovně |
 Zelinková Eva Mlsné jazýčky slavných |
| Víceúčelové zařízení |
|