Stanětice - z domku naproti kostelu se často ozývá hudba. Zkoušky zde má nová skupina Bona Via, která by se měla tento měsíc poprvé představit veřejnosti. Bona Via znamená v překladu ?Dobrá cesta?. Jak vznikla, o tom jsme si povídali s kapelníkem Josefem Haasem. Kdy jste přišel na nápad založit vlastní kapelu? Co Vás k tomu vedlo? Založil jsem ji v listopadu loňského roku, neuplynula tedy tak dlouhá doba. A proč vznikla? Měl jsem v hlavě určitou hudbu a texty, nemá cenu s tím chodit po ulici a nosit jen v sobě, lepší je pokusit se sdělit vše okolí. Proto je tu Bona via. Proč Bona Via? Ani nevím, ale jednou mě napadlo latinské Bona Via ? Dobrá cesta. Našli se tací, kteří mě od toho názvu zrazovali, lidi prý budou říkat Bona Vita?, ale neustoupil jsem. Jak jste sháněl muzikanty a zpěvačku? Měl jsem vytipované lidi. Když jsem nastoupil do kapely Psanci, hrál tam basu Radek Pešťák, který pak odešel. A nyní je u mě. Za bicí jsem posadil svého bratra Václava. Mimochodem v jeho hudbě, což je akustická muzika, hraje Maruška Ladrová. Jí jsem nabídl, jestli nechce zkusit něco jiného. A měl jsem zpěvačku. Ještě jste ani nevystoupili na veřejnosti, ale už jste v kdyňském studiu natáčeli cédéčko. Řekli jsme si, že to uděláme jinak než se běžně dělá, a vyrazíme před posluchače rovnou s nahrávkou. Také proto, abychom měli co nabídnout například rozhlasu. Na natáčení jsme se připravovali na častých zkouškách, cvičili jednu skladbu za druhou ? bylo to poměrně hektické. Kolik písní jste už nazkoušeli, kolik se jich objeví na albu? Naše první nahrávka obsahuje třináct písní, což chápu jako šťastné číslo. Nazkoušeno máme momentálně sedmnáct skladeb a další připravujeme. Do jakého hudebního žánru byste zařadil vaší produkci? Moc to neškatulkuji, říkám tomu pop-rock. Maruška sice tvrdí, že se jedná o romantické písně, Radek s žertem odporuje, že prý jsou to schizofrenní písně. Záleží, co kdo cítí. Cédéčko s vámi natáčela Marie Ladrová, na zkoušce ve Staněticích v její nepřítomnosti zaskočila Alexandra Zdenková. Hodláte kapelu rozšířit? No určitě. Písničky jsem skládal už s myšlenkou na dva dívčí hlasy. Byl bych rád, kdyby se obě zpěvačky vzájemně doplňovaly, mohou zpívat také každá zvlášť. A co další repertoár? Sáhnete po něčem známém, osvědčeném, nebo budete stále čerpat z vlastních zdrojů? Každopádně budeme hrát a zpívat jen vlastní tvorbu. Témat a nápadů je dost. Kdy poprvé předstoupíte před publikum a kdy vyjde cédéčko? Obojí spojíme. Podle všeho s představíme posluchačům a pokřtíme CD někdy kolem dvacátého července. V úvahu jako vhodné místo připadá domažlické Mexiko. Ve vašem případě se díky krátké existenci kapely, sledu událostí a pořízení nahrávky dá hovořit jako o raketovém startu. Nebojíte s stejně rychlého pádu? Musím předeslat, že v triu ? a my máme jen tři nástroje ? je muzicírování náročnější. Hudba musí být plná, nesmí tam být hluchá místa. Musí se hrát opravdu nadoraz. Přesto se pádu nebojím. Může samozřejmě přijít, ale říkám si: Pokud člověk ve svém životě dělá s chutí cokoliv, tak s to dříve či později podaří. Týdeník Domažlicko |