Dnes je čtvrtek 21.11.2024, svátek má Albert
Stránky již shlédlo 1446188 lidí. Dnes 307 návštěvníků.

Historie

Kostel a fara

Pepa Hoffmann ml. připravil historickou a architektonickou studii kostela sv. Kunhuty

Dominantou obce je kostel sv. Kunhuty s 25ti metrovou věží, za dobrého počasí viditelný až z Čerchova (nejvyššího bodu Českého lesa).

Historie budovy

Z níže uvedených úvah je možné, že zde dříve již stávala starší sakrální stavba, ale ta byla nahrazena modernější stavbou dnešního kostela s určitými prvky vlivu kladrubského kláštera. Dle některých pramenů¹ pochází stavba kostela z počátku 15. století, avšak první zmínka o faře pochází z roku 1358², z čehož by se dalo usuzovat, že vznik kostela lze datovat přibližně k polovině 14. století. Dendrochronologické datování dřevěných prvků, jimiž jsou přeložena střílnová okna v prvním, druhém a třetím patře věže, sloučené s výsledky přímého průzkumu nasvědčuje tomu, že kostel včetně věže byl dostavěn nejdříve v období let 1355-1365³ . Zda dílo zadal někdo z pánů z Rýzmberka nebo například ještě Hynek z Bukové, příslušník nižší šlechty a patron kostela ve Staněticích v roce 1358⁴, nevíme. Stanětická farnost měla v době svého vzniku ve svém nejbližším sousedství farnost Úbočskou. Téměř ve stejné vzdálenosti 8 km se nalézal směrem na jihovýchod hrad Nový Herštejn a na jih hrad Rýzmberk. Dalšími kostely v okolí, v dané době, byly - kostel sv. Martina v Blížejově a Arciděkanský kostel Narození Panny Marie a kostel Zvěstování Páně v Domažlicích (8 km), Kostel Narození Panny Marie v Loučimi a Kostel svatého Víta v Srbicích (12 km), uvedené vzdálenosti jsou brány vzdušnou čarou. Vlastníky poloviny vsi byli v roce 1379 páni z Velhartic, což zřejmě vycházelo ze starších majetkoprávních poměrů (Kladrubským benediktinům v roce 1239 patřila také jen část Stanětic. E. KUBO, cit. v pozn. 22, s. 214.). Ze Stanětic pochází i socha sv. Kunhuty(?) asi ze 60. let 14. století, předjímajíc í svým pojetím sochařská díla pražské parléřovské provenience. V roce 1372 vykonával patronátní právo ke kostelu ve Staněticích Ojíř z Rýzmberka, vlastník snad polovičního nebo menšího dílu vsi. ⁵ R 1390 podával Hynčík Pluh z Orlíka s Ojířem z Risenberka nového kaplana ke kostelu Stanětickému.

Jednalo se o gotický kostel s věží, přilehlým hřbitovem a farou. Celé 16. století byla fara samostatnou a od 17. století byla přičleněna pod faru Úbočskou, později Kdyňskou. Dekretem císaře Josefa II. byla dne 21. 10. 1785 opětně zřízena fara v Staněticích, na níž byl prvním farářem ustanoven 31. 1. 1787 jesuita P. Ignác Schuster, pozdější děkan v Nové Kdyni. Dne 19. 3. 1788 odevzdána pod patronát hrabat Stadionů v Koutě (hrabata Josef a Filip ze Stadionu). 11. dubna 1911 vypukl ve Staněticích požár, vyhořely 2 domky a fara. Roku 1912 byla po požáru postavena fara nová. V současnosti je fara v soukromém vlastnictví.

Stavba kostela se nedochovala ve své celé původní podobě. Byla zbavena obou zděných štítů v rovině střechy (v průčelí budovy a v místech přechodu hl. lodi v presbytář) a nahrazeny valbovým zakončením. K průčelí byla přistavěna před síň s původní gotickou křtitelnicí. Nad ni proraženo lomené okno a to vyplněno vitrážemi. Dvě původní okna v jižní fasádě byla doplněna třetím oknem stejné podoby a okno menší bylo zazděn o. V jižní fasádě byl taktéž zazděn portál, který sloužil jako vstup. Nově také vzniklo okno v severní fasádě, stejné podoby jako okno v jižní fasádě. Portál, původní vchod, a menší okno v jižní fasádě byly zazděny. Strop byl snesen níže, na dnešních 7,2 m. K těmto zásahům nebyla nalezena datace.

V roce 1787 byl kostel barokizován. Pravděpodobně byla původní střecha (stanová či dlátovitá) věže nahrazena současnou cibulovitou s lucernou. Fasáda byla taktéž upravena dle dobových zvyklostí a to, že tektonické prvky byly bílé a plocha v pozadí, pravděpodobně, okrová. Byly přidány do rohů lodě dva barokní oltáře. V roce 1868 byla pravděpodobně opravována věž, dle nalezené destičky ve věži s nečitelným podpisem mistra tesaře. Další obnovy se věž dočkala 5. 6. 1929 mistrem tesařským Josefem Kuželkou ze Staré ho Postřekova. Dalšími tesaři byli Václav a Josef Kunešovi z Nevolic. V 60. letech 20. století probíhala rekonstrukce věže, kdy byla provedena výměna původní šindelové krytiny za dnešní plechovou na prkenné bednění a věž byla nově omítnuta. Lešení, použité při tomto zásahu bylo sta věno mistry tesaři. Roku 1998 proběhla celková rekonstrukce kostela. Venkovní i vnitřní omítky byly vyspraveny a nově obíleny vápnem. Byla vyměněna krytina na předsíni kostela. Zároveň byla věž nově natřena hnědou barvou. Roku 2004 byl proveden nový nátěr věže z původního hnědého na dnešní červený. V roce 2013 po zboření školy byla nanesena sanační omítka do výšky 1 - 2,5 metru na severní stěnu lodi a věže.

Architektonický a urbanistický popis

Kostel se nachází na rozcestí obce, na dnešní návsi, ve východním cípu na vyvýšené rovině spojené s nivelitou návsi prostorným žulovým schodištěm. Podélná osa kostela je orientovaná od východu k západu. Hlavní průčelí směřuje na západ. Ke kostelu přiléhá i zahrada, kde býval hřbitov, který byl pravděpodobně přesunut za doby vlády Marie Terezie či Josefa II. K zahradě též patří fara, která není původní a pravděpodobně není původního založení. U severní fasády se nacházela škola, která byla zdemolována v roce 2013, čímž byl vytvořen důstojný předprostor komponován do parkové úpravy. Prostor před průčelím kostela lemovalo pět lip. Tři byly poraženy během rekonstrukce 1998 a zbývající dvě v roce 2012 pro špatný zdravotní stav. Stromy dotvářely prostor návsi, avšak zastiňovali kostel a nenechávali vyniknout jeho architektuře. Současný stav bez lip vytváří vzdušnější pocit návsi a dává vyniknout kostelu, jakožto dominanty a významného orientačního bodu.

Jednolodní kostel je postaven v gotickém slohu. Vnitřek lodi měří na délku 13,6 m, na šířku 8,8 m a na výšku 7,2 m. Hlavní loď je zastropena lunetovou klenbou s malbami. Na malbách jsou znázorněni uprostřed Pán Bůh a Ježíš Kristus. Okolo jsou znázorněni evangelisté se svými symboly Matouš (anděl), Marek (okřídlený lev), Lukáš (dobytče) a Jan (orel). V severní stěně se nachází jedno nepůvodní lomené okno bez kamenných kružeb s nebarevnou vitráží. Jižní stěnu prostupují tři lomená okna, ale jen dvě, blíže k presbytáři, jsou původní s kamennou kružbou. Třetí okno zasahuje na kruchtu a jeho interiérový parapet dosahuje pouze polovinu výšky okna. Všechna jsou vyplněna nebarevnou vitráží. V jižní stěně se nachází zazděný gotický portál z jemného pískovce s neporušeným architektonickým názvoslovím. Znakem portálu je hladký tympanon osazený v lomeném oblouku portálu a podepřený po obou stranách čtyřkruhově zaoblenými konzolami, které lícují s plochou tympanonu. Ostění, vybíhající přímo ze šikmé horní plochy třikrát půdorysně zalomeného soklu a tvořené výžlabky a postupně, v řazení ve směru zvenčí dovnitř oblounem, dominantním prutem hruškovitého průřezu, opět oblounem a drobným hruškovcem se ve způsobu a proporcích profilace shoduje se severním portálem lodi kostela v Horšově. Oba tyto portály mají navíc téměř stejné rozměry, v celkové šířce a výšce se liší jen o 9 a zhruba 30 cm. Rozdíly mezi nimi ? konzoly vynášející tympanon horšovského portálu js ou drobnější, a také méně nápadné než ve Staněticích (a v Újezdu Svatého Kříže v Bukovci), vnější archivoltu portálu v Horšově kdysi rámovala ještě zdobná kamenná lišta ? jsou natolik malé, že lze uvažovat o práci jednoho mistra, popřípadě o díle zhotoveném různými kameníky podle společného vzoru, přenášeného třeba pomoci kresby (rysu) v měřítku. Na základě právě doložené velmi blízké příbuznosti vstupních portálů je nasnadě otázka, zda kostel ve Staněticích a svatyni v Horšově, po její gotické přestavbě, nespojovaly ještě nějaké další významné podobnosti v architektuře, popřípadě v půdorysném, prostorovém uspořádaní nebo technickém řešení. V odpovědi lze konstatovat, že žádné takové podobnost i nejsou viditelné.

Nad vstupem do lodi kostela se nachází kruchta s varhany mající plochý strop. Podporu tvoří arkáda s jednoduchými toskánskými sloupy a ve stěně podporované toskánskými pilastry.
Strop je zakončen římsou s konvex ? konkávním symetrickým zalomením bez profilace. Dřevěné zábradlí, mající formu balustrády, kopíruje půdorysný tvar římsy. Varhany jsou architektizovány v klasicizujícím stylu. Ve stěně za varhanami se nachází nepůvodní lomené okno s vitráží.

Prostor hlavní lodi a presbytáře odděluje symbolický triumfální lomený oblouk, jehož vrchol je zakryt stropem. Presbytář je o stupeň vyvýšen na půdorysu šestibokého polygonu. V osách stěn se nachází lomená okna s kružbami a skromně barevnými vitrážemi. Zaklenutí je provedeno křížovou klenbou s kápí. Ve styku žeber j sou dva svorníky. Závěrový svorník je zdoben bohatou lipovou ratolestí, a druhý sedmilistou, dvojřadou růžicí. Žebra, na hranách vykroužená, vystupují z konzol ve výšce okenních parapetů. Konzoly jsou, až na jednu, vesměs zdobeny skulpturálními maskami, jejichž bližší určení není již možné, pro silnou vrstvu omítky. Po levé straně presbytáře se nachází bohatě zdobená barokní kazatelna, dnes již nevyužívána díky 2. Vatikánskému konsiliu (1962-1965). Kazatelnu dnes nahrazuje jednoduchý dřevěný ambron. Protiváhu kazatelny tvoří novodobá křtitelnice s barokním víkem a soškou sv. Jana Křtitele. ⁶ Stavba postrádá vnější opěrný systém.

Hlavní pseudogotický pětidílný oltář, na původním kamenném podstavci, měl v centrálním poli obraz sv. Kunhuty, který je dnes nahrazen v nice replikou sochy sv. Kunhuty z roku 1370-1380. Obraz, s motivem života sv. Kunhuty z 1. pol. 17. stol, byl přesunut do posledního levého pole oltáře. Originální socha je v současnosti umístěna v Národní galerii v Klášteře sv. Anežky na Praze 1. Výmalba ostatních polí oltáře prochází od Jana Trefného z roku 1932. V kostele se nacházejí další dva barokní portálové oltáře s nástavci z 18. století v rozích hlavní lodi. Na levém ve spodním poli je vyobrazena sv. Barbora a v nástavci sv. Šebestián. V pravém ve spodním poli je vyobrazen sv. Jan a v nástavci sv. Roch. Oba oltáře jsou tvořeny piedestalem (podstavcem), na němž spořívají korintské sloupy. Patku sloupu tvoří torus (obloun), trochilus (výžlabek), torus a drobnější plintus (podkladní deska). Dříky jsou hladké s viditelnou entasis (mírné vydutí sloupového dříku v antických řádech v jeho spodní třetině). Mezi hlavicí a dříkem se nachází astragal nezdobený, jen zlacený. Na sloupech jednoduché kladí tvořené dvoudílným architrávem, plochým vlysem ageison (horizontální římsa). Na kladí dosedá rozeklaný půlkruhový tympanon, nad nímž je oltář zopakován ve zmenšené podobě, ve formě nástavby s mírně odlišným tvaroslovím. Liší se v na hrazení půlkruhového tympanonu půlkruhovým kladím s křížem na vrcholu. Vystupující sloupy jsou točené. Dřík je vytvořen imitací mramoru a pokryt pásem vejcovce postříbřeného a pozlaceného. Hlavice a lemování obrazů též zlacené.

Sakristii propojují s presbytářem obdélníkové dveře s obložkovou zárubní. Půdorys je na původním založení s plochým stropem, klasickým širo kým obdélníkovým oknem a třemi obyčejnými dveřmi. Ze sakristie se vchází skrze dveře opatřenými žulovými zárubněmi do věže.

Věž je propojena s exteriérem dveřmi s lomeným obloukem, nad nimiž se nachází i okno s lomeným obloukem prvního podlaží věže. Nad sakristií se nachází místnost s valenou klenbou, dnes již zřícenou, propojena s prvním podlažím věže. V této místnosti se nachází dvě původní okna. Lomené okno je zazděné a úzké obdélníkové okno je bez výplně. Zároveň se v této místnosti nachází průlez do krovu. Tato místnost pravděpodobně sloužila jako farní archiv nebo trezor. Na každém patře věže se nacházejí úzká střílnová okna bez výplní se žulovými ostěními. Ve stěnách zvonice jsou čtyři půlkruhová okna s peřením. Okno na západ má přiznané žulové zárubně se svorníkem. Zastřešení tvoří cibulovitá střechou s lucernou zakončena 2,5 metrovým patriarchálním (dvojramenným) křížem.

Stavební konstrukce

Obvodové zdi jsou tvořeny kamenným zdivem. Kameny nejsou opracovány na líci a ani v ložné spáře. Jsou kladeny na ležato pravděpodobně na vápennou maltu. Nelze určit, zdali je stěna vyzděna v celé své šíři lomovým kamenem či lomový kámen tvoří jen pohledovou část stěny a střed je vyplněn emplektonem. V současnosti je stěna omítnuta vápennou omítkou a natřena bílým vápnem jak v exteriéru, tak i v interiéru.

Na podlahu hlavní lodi a presbytáře je mozaiková dlažba, která v lodi vytváří kříž počínající u vchodu do lodi a s rameny končícími u obou postranních portálů. Hlava kříže je ukončena u žulového vyrovnávajícího stupně mezi lodí a presbytářem.

Nadpraží vstupních dveří vytváří valená klenba nízkého vzepětí. Dřevěná dveřní křídla jsou napojena na rámovou zárubeň železnými panty. Horní část křídla je prosklená. Lomená okna jsou vyzděna a následně omítnuta. Nelze určit, jestli rohy ostění jsou tvořeny tesaným kamenem či nikoliv, jako v případě kostela Všech svatých v Domažlicích. Dochované kružby v oknech jsou precizní kamenickou prací, avšak dnes jsou v interiéru bíle omítnuty. V exteriéru jsou přetaženy cementovým potěrem. Kružby v hlavní lodi tvoří vertikální prut dělící okno na půl a dvě mnišky navazující na prut. Na mnišky dosedá vepsaná kružnice vyplněna třemi trojlístky ve sférickém oblouku, kde horní řadu tvoří dva trojlístky. Kružby v presbytáři jsou také tvořeny dvěma mniškami, avšak se odličují v kompozici kruhu. Kruž nice vyplňuje, od věže, trojlístek, čtyřlístek ve sférickém oblouku, pětilístek a čtyřlístek. Vitráže jsou původní. V hlavní lodi jsou vitráže nebarevné. Okna bez kamenných kružeb mají kružby zpodobněna zpracováním vitráže. V presbytáři jsou kraje vitráží světle zelené, koso čtvercová pole tmavě modrá, kruhové výplně mnišek růžové a kříž v kružnici oranžový. Ve stěně za kazatelnou je proražen otvor pro horkovzdušné vtápění kostela, dnes již demontované, avšak otvor zůstal. Kruchta je podporována kamennými sloupy a spočívá na rovném trámovém stropě s prkennou podlahou.

Zaklenutí presbytáře tvoří křížová klenba. Žebra klenby jsou vyskládána z jednotlivých kamenicky opracovaných dílů. Díly na sebe navazujících a vystupují z konzol se skulpturálními maskami. Dnes jsou žebra překryta omítkou. Kápě (klenební plocha) je vyplněna kamenným zdivem, kameny kladenými naplocho. Styk žeber je zdoben svorníky. Hlavní loď zastrojuje povalový strop s lunetami na krajích. Z interiérové strany je omítnut vápennou omítkou na rákosovou rohož.

Krov je původní. Nad hlavní lodí je použito ležaté stolice s vaznými trámy. Nad touto stolicí se nachází ještě konstrukce hambálků podpor ována ve svém středu trámem podporovaným stolicí. Podélné ztužení je zajištěno pásky v rovin ě šikmých sloupků a podélné ose trámem podporujícího hambálky. Příčné ztužení zajišťují pásky v rovině kolmé na podélnou osu s rozpěrami. Nad presbytářem je použito stojaté stolice klasické podoby se vzpěrami a rozpěrami. Krokve v obou částech jsou kladeny na vaznice naležato. Obě stolice nejsou propojeny, především je to způsobeno původní podobou kostela, kdy byly stolice odděleny štítovou zdí, jejíž pozůstatky jsou i dnes patrny v podstřeší. Dnešní předěl je řešen výměnami mezi oběma konstrukcemi. Spoje jsou provedeny tesařsky s pomocí dřevěných kolíků č i kramlí. Na některých trámech jsou znatelné značky určující pozici trámů. Původní střešní krytina byla šindelová. Její fragmenty jsou patrné ve střeše nad sakristií, kde jsou zakryti eternitovými šablonami. Dnes krytinu tvoří eternitové šablony kladené na latě bez bednění.

Čtyřpatrovou věž tvoří masivní kamenná vyzdívka. Z exteriéru omítnuta. V interiéru ponechá bez omítnutí. Okna v patrech věže jsou úzká střílnová se žulovým rámem a dřevěným překladem bez výplně. Stropy jsou trámové s prkenným záklopem. Patra propojují strmé schody. V posledním patře se nachází zvonice, ve které se nacházejí dva původní zvony s původní podpůrnou konstrukcí. Do roku 2001 byly zvony rozpohybovány ručně, dnes se o rozpohybování zvonů stará elektromagnetický systém. Trámy podlahy zvonice jsou staženy trámovými kleštinami viditelnými na exteriérové straně věže. Konstrukce nadstavby věže spočívá na vazných trámech. Kotveny jsou do zazděných trámů ve stěnách věže. Nadstavba přechází ze čtvercového půdorysu do osmibokého. Z vazných trámů vycházejí osm pětistranně hraněných sloupů. Každý sloup je u své paty označen číslem. Sloupy procházejí celou výškou nadstavby. Vydutí vytváří skruže sbíjené z fošen a podporované zkříženými vzpěrami. V polovině výšky sloupů se nachází trámový věnec. V lucerně je vytvořena plochá plechová stříška s výstupem. Sloupy v lucerně jsou oplechovány z 9/10 své výšky. Konstrukce helmy je připevněna ke sloupům čepy a železnými táhly. Helmice je pravděpodobně tvořena též skružem i a dalšími tesařskými konstrukcemi, které nebylo možno při průzkumu přesně určit. Na vrcholu helmice se nachází 2,5 metrový patriarchální kříž, který zároveň slouží jako hromosvod.

Popis a hodnocení objektu z hlediska památkové péče

Stavba kostela si jistě zaslouží památkovou ochran u a jistě i důslednou památkovou péči. Především pro dochované gotické a barokní názvosloví, svou historicky neopomenutelnou hodnotu a výpovědi architektonické, stavební a sociální o dobách minulých.

Viditelné stavební detaily

Stavebními detaily stavba neoplývá v takové míře, jako tomu bylo v katedrálách významného města své doby.

Velkou část interiérových detailů tvoří křížová klenba a její konstrukce. Jedná se o konzoly, které jsou, až na jednu, vesměs zdobeny různými obličeji a zvířaty, jejichž detailnější poznání již není možné, pro silnou vrstvu omítky. Žebra mají jednoduchou třívrcholovou profilaci. Ve styku žeber jsou dva svorníky. Závěrový svorník je zdoben bohatou lipovou ratolestí, a druhý sedmilistou, dvojřadou růžicí. Dalším stavebním detailem může být považována podlaha, která je vykládána světlými žulovými deskami a deskami s černými liliovými kříži a červenými trojúhelníkovými rohy, které kompozičně vytvářejí n a podlaze kříž.

Jelikož stavba postrádá vnější opěrný systémem, který by mohl propůjčovat větší architektonické ztvárnění exteriérového projevu, je exteriérový projev stavby též skromný. Přesto exteriérové detaily mohou zaujmout. Jedná se hlavně o kružby a vitráže. Méně viditelným detailem je zazděný neomítnutý portál, který je vidět pouze ze zahrady přilehlé ke kostelu. Na portálu jsou znatelné spáry, jež vznikly spojováním jednotlivých segmentů. Dalšími viditelnými detaily portálu jsou fragmenty starších omítek a barev. Drobnějšími exteriérovými detaily jsou konkávně prohnutá korunní římsa, přiznané trámové kleště a západní neomítnuté okno zvonice se svorníkem ve věži.

Památková hodnota

Stavbu lze považovat za památkově hodnotnou, jelikož si během nesčetných zásahů do své podoby dochovala rámcově svůj výraz. Památkově velmi hodnotné jsou dochované konstrukce, které byly minimálně (dle pramenů) upraveny, obrazy s křížovou cestou Ježíše Krista, všechny tři oltáře a dozajisté varhany. Hodnotný by byl i dochovaný inventář, i když část jej se již nenachází na půdě kostela. Barokní kadidelnice a lampa na věčný oheň z 1. poloviny 18. století, tepaná z mosazného plechu. Barokní svícen odlitý z cínu.

Nejhodnotnějším vybavením kostela jsou zvony. Koste l sv. Kunhuty ve Staněticích má dva původní zvony. První průměru 640 mm, výšky 580 mm, ucha hladká, boky hladké, ve vrchní části gotický text v latině psán minuskulemi (malá písmen a) ave marja gracja plena v překladu: Zdrávas Maria, milosti plná. Druhý průměru 530mm , výšky 420 mm, ucha hladká, boky hladké, ve vrchní části text v latině psán majuskulemi (velká písmena) O SANCTA MARIA MATER GRACIF (SIC) MATER MA v překladu: Svatá Maria, matko ... matka ... . Pod tímto nápisem jetelový vlys běžný na zvonech z dílny mistra Jiljí (Egydius) působícího v Plzni v letech 1479 - 1525. Od tohoto zvonaře jsou např. zvony v Kydlinách, Letinech, v Číhané, Lešťanech, Stříbře, aj. Význam kostela nespočívá jen v jeho památkové hodno tě, která je značná, ale i v technologiích, kterými byl postaven a jejich poznání může obohatit naše znalosti o době vzniku kostela.

Stavebně-technický stav

Hlavní konstrukce nevykazují žádné závažné poruchy ohrožující další existenci budovy. Poruchy, které stavbu souží, jsou spíše menšího ráz u. Prvním problémem je vlhkost. Vytváří nevzhledné mapy na omítkách, které jsou nejviditelnější na severní zdi a méně znatelné na ostatních zdech. Jižní zeď nevykazuje zatím žádné větší viditelné problémy. Na některých částech, hlavně severní stěny, dokonce jsou již patrné kolonie řas. V exteriéru je situace obdobná, avšak nejmarkantnější je na straně severní, kde byla v roce 2013 po demolici přilehlé školy nahozena sanační omítka do výšky přibližně dvou metrů. Druhý m, již menším problémem, je degradace omítky a částečně i zdiva, v místě styku hlavní lodi a věže v úrovni okapového žlabu. Zle usoudit, že vlivem špatně provedeného oplechování dochází k protékání vody. Problémy do budoucna spatřuji v postupném dožívání krytiny střechy kostela či možné výraznější napadení krovové soustavy dřevokazným hmyzem.

Dendrochronologické datování

V roce 2007 byl proveden v objektu dendrochronologický průzkum, jehož výsledky mi byly předány p. Tomášem Kynclem. Tomáš KYNCL: Dendrochronologické datování dřevěných konstrukčních prvků z kostela sv. Kunhuty ve Staněticích , Výzkumná zpráva č. 078a-07, nestránkováno (nepublikovaný elaborát), 2008. Fošny v překladu průchodu s východním portálem do komory nad sakristií pocházejí z dubu skáceného někdy v období let 1323-1340, ale lze předpokládat, že jsou ve srovnání s dobovým zdivem komory starší zhruba o 24-40 let. Severní stěna uvnitř chrámové lodi je rozdělena ve výšce okenního parapetu vodorovným ústupkem 10 cm v tloušťce zdi. Pokud tento ústupek nesloužil pro vynesení části neznámé tesařské konstrukce stropu nebo krovu a nevznikl například ani v důsledku dílčí změny nebo přestávky v zednické práci, pak by mohl naznačovat, že do stavby lodi dnešního kostela ve Staněticích byly začleněny použitelné části zdiva jeho předchůdce. Na možnost existence starší svatyně poukazuje žulová křtitelnice polo vejčitého tvaru, dnes umístěná v přední síni kostela a přepásána po obvodě plochou reliéfní obrubou s raně gotickými trojčetnými obloučky. Obdobný význam může mít dřevěný prvek druhotně použitý místo fošny do překladu průchodu s gotickým portálem z prvního patra věže d o komory nad sakristií, jenž je z dubu skáceného v období let 1286-1301, T. KYNCL⁷

¹VANĚK, Ferdinand a Dr. Karel HOSTAŠ. Soupis památek historických a uměleckých v království českém: V politickém okresu Domažlice. Praha: Archeologická kommisse při Akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1902

²TRAJER J., l. c. 851 . Matriky od r. 1759 ? Liber memorabil. paroch. ab. a. 1787: Listina z r. 1658 uvádí stručně osudy kostela a fary

³ Tomáš KYNCL: Dendrochronologické datování dřevěných konstrukčních prvků z kostela sv. Kunhuty ve Staněticích , Výzkumná zpráva č. 078a-07, nestránkováno (nepublikovaný elaborát), 2008

⁴ LC I/1, cit. v pozn. 22, s. 74.

⁵ KAIGL, Jan. K architektuře a datování některých vesnických kostelů v horšovském arcijáhenství ve 14. století: Studie a poznámky z přímého průzkumu staveb s využitím dendrochronologie. Zprávy památkové péče. 2009, roč. 69, č. 4, s. 288- 299.

⁶ POCHE, DRSC., PhDr. Emanuel et al. Umělecké památky Čech 3 . 1. vyd. Praha: Academia, 1980, 540 s.

⁷ KAIGL, Jan. K architektuře a datování některých vesnických kostelů v horšovském arcijáhenství ve 14. století: Studie a poznámky z přímého průzkumu staveb s využitím dendrochronologie. Zprávy památkové péče. 2009, roč. 69, č. 4, s. 288- 299.

vloženo: 16.4.2004