 | Stanětice (Historické názvy: Staňatici, Ztanetic, Stanyeticz, Stanetitz) Název obce dle ústního podání vznikl takto: Původně nastěhovali se do zdejší krajiny dva bratři. Staněk usadil se zde - Stanětice - Zahoř v Zahořanech. Není přesně známo, kdy a jak ves vznikla. První písemná zmínka o obci se dochovala na listině z roku 1239.  Reinher, opat kladrubského kláštera, prodává Břetislavu II. z Biřkova, synu Břetislavovu, část vsi Stanětice za 68 hřiven proto, aby mohl zakoupiti vsi blíže ležící a tím pro klášter prospěšnější - Kosov a Mamnov (od koho je koupil, se tu nepraví). Listina se zachovala v originále, je psána na pergamenu velmi nedbale připraveném (oba dolní rohy jsou ustřiženy a plika je nerovná, jen asi 1 cm vysoká), písmem sice dosti nápadným (zvláště zkracovací znaménko je neobvyklé), avšak odjinud neznámým, které nikterak nesouvisí s kladrubským duktem. Kladrubský klášter dostal tuto část vsi od jakéhosi pobožného Habarta.(Zmínku o této listině nalezneme také v knize Tomáše Bílka "Statky a jmění kollejí jesuitských" a zní: R. 1239 odprodal klášter Benediktinský v Kladrubech díl vsi Stanetic za 68 hřiven stříbra Břetislavu II. z Biřkova.) Břetislav II. z Biřkova byl z rodu Drslaviců,  král Václav I. ho pravděpodobně v roce 1230 jmenoval plzeňským hradským správcem.Drslavici začali na nedalekém vrchu Příkopy budovat ve 2. polovině 13. století hrad Starý Rýzmberk (stavbu nedokončili) a o něco dále pak někdy před rokem 1279 vystavěli dnešní hrad Rýzmberk.  Plebanií (starobylé označení farnosti) se Stanětice stávají roku 1358. Patronem kostela ve Staněticích byl Hynek z Bukové (příslušník nižší šlechty) Vznik kostela lze datovat přibližně k polovině 14. století. Je možné, že zde dříve již stávala starší sakrální stavba. Zda dílo zadal někdo z pánů z Rýzmberka nebo například ještě Hynek z Bukové nevíme. Zmiňovaný v registrech papežských desátků je až k roku 1369 (k roku 1352 ještě nikoliv). Protože však zde byla Fara již před rokem 1358, je tedy možné, že kostel pochází z 50. let 14. století. Vaněk - Hostaš Soupis památek uvádí následovně: Stanetice, farní ves, bývalé dominium Kouty - Trhanov, patron hrabě Stadion. Před r. 1372 získali Stanětice majitelé blízkého hradu Rýzmberka. Ze Stanětic pochází i socha sv. Kunhuty asi ze 60. let 14. století, předjímající svým pojetím sochařská díla pražské parléřovské provenience. Ve Staněticích také stával od nepaměti svobodný dvůr, který se dobrovolně dával v ochranu pánům na Rýzmberku, pod jichž pravomoc ves patřila. V roce 1372 vykonával patronátní právo ke kostelu ve Staněticích Ojíř z Rýzmberka (vnuk Břetislava II z Biřkova, patřil k předním stoupencům Václava IV.) - majitel hradu Rýzmberk a vlastník snad polovičního nebo menšího dílu vsi.  Vlastníky poloviny vsi Stanětice byli v roce 1379 páni z Velhartic, což zřejmě vycházelo ze starších majetkoprávních poměrů (Kladrubským benediktinům v roce 1239 patřila také jen část Stanětic). Jan z Herštejna, jinak z Velhartic (syn Ješka-Jana z Velhartic) platil generální berně v roce 1379 ze Všepadel, Úboče, Němčic, poloviny Stanětic a z poloviny vsi Vlkanova u Pivoně. Tomu odpovídají zápisy v konfirmačních knihách. Hrad Herštejn (Nový) nedaleko Úboče a Stanětic přešel na pány z Velhartic nejpozději v roce 1367. R 1390 podával Hynčík Pluh z Orlíka s Ojířem z Rýzmberka nového kaplana ke kostelu Stanětickému. Jeniš ze Starého Rýzmberka (Příkopy) držel v letech 1411 - 1414 farní ves Stanětice, dotyčná vesnice však již roku 1423 patřila k hradu Rýzmberku a polovice k Novému Herštejnu.  1465 Zikmund Černín ze Stanětic prodává svůj svobodný dvůr ve Staněticích robotnému muži Pavlovi ze Zahořan. (Zikmund Černín ze Stanětic patřil k rodu Černínů z Chudenic) 4. prosince 1480 Jíra, syn Pavla ze Zahořan a Marie, Pavlova žena, prodávají svůj svobodný dvůr ve Staněticích, koupený od Zikmunda Černína Petrovi, Mikšovu synovi ze Hříchovic.  Roku 1504 byly Stanětice spolu s Rýzmberkem, Kdyní, Břevňovem, Hlubokou, Novou Vsí, Hříchovicemi, Prapořištěm, Smržovicemi, Žlíbkovem, Modlicemi, Zimoběšicemi, Mlynářovicemi a Markvaticemi prodány Oldřichem z Hardeka a Mochatu Břetislavovi Švihovskému z Rýzmberka. Panství se tak po sto letech dostalo zpět do rukou rodu Drslaviců. Nedlouho potom (1524) bylo panství předáno do držení Janu Půtovi. Ten jej po určitých finančních problémech musel roku 1535 rozdělit a část prodal své manželce Evě Švihovské ze Sudoměře (včetně pustého dvoru ve Staněticích), většinu panstev prodal dětem zemřelého Jana Rýzmberského z Janovic, jejichž poručníky byli jeho manželka se svým bratrem Adamem Řepickým ze Sudoměře. Z jejich poručnické vlády došlo k řadě soudních sporů i potyčkám. Vznikly soudní spory, po nichž vše museli odevzdat (ještě podle smluv zřízených Půtou) Volfovi Rýzmberskému z Janovic.  Nejpozději v r. 1541 kupuje rýzmberské panství Jan Všerubský z Gutštejna (? 1543) od Volfa Rýzmberského z Janovic za 3.200 kop českých grošů. K rýzmberskému panství v té době příslušely vesnice Brnířov, Nová Ves, Stráž, Prapořiště, Smržovice, Zimoběšice, Mlynařice, Libkov, Hříchovice, Modlice, Markvartice, Starec, Beňov, Cíhovice a Stanětice. R. 1548 přikoupila Anna z Říčan, vdova po Janovi z Gutštejna, ještě Kdyni s vesnicí Hlubokou za 2.400 kop grošů od Evy Švihovské ze Sudoměře. 1577 Humprecht Černín z Chudenic, hejtman Pražského hradu, Jiří Harant z Polžic na Klenové, podkomoří Království českého, a Václav Truhlička z Aventýna, královský rychtář v Domažlicích, ubrmani, rozhodují spor mezi Jiřím z Gutštejna na Rýzmberku a Zahořanech, v zastoupení Viléma z Gutštejna, a purkmistrem, radou a obcí města Domažlic o pozemky nad vsí Hříchovice a o dvůr ve Staněticích, který má v držení domažlický poddaný Mikeš ze Hříchovic. Ustanovují, že sporné pozemky mají zůstat v držení hříchovické obce a dvůr ve Staněticích má být nadále poddán Rýzmberku. Největšího rozsahu dosáhlo rýzmberské panství zřejmě za hraběte Jiříka Rýzmberského z Gutštejna (hejtmanu kraje Plzeňského), kdy r. 1581 se sestávalo z hradu Rýzmberka, tvrze v Zahořanech, dvou městeček (Kdyně a Všeruby), 13 vsí (Zahořany, Stanětice, Sedlec, Hříchovice, Prapořiště, Starec, Hájek, Brnířov, Hluboký, Nová Ves, Hyršov, Springenberg neboli dnešní Pomezí a pustá ves Kojetice), čtyř dvorů (Nový pod hradem, zahořanský, stanětický a modlický), jednoho ovčína, chmelnice pod hradem a Královského hvozdu. Zakrátko přikoupil hrabě Jiří menší panství Kout a po manželce zdědil panství Svržno. Jiřík Rýzmberský z Gudštejna měl 1581 panství v rukou se svým synovcem Janem Vilémem. Jan Vilém však již ve spolku zůstat nechtěl a proto došlo k dělení jmění. Jan Vilém dostal Rýzmberk spolu s jeho chmelnicí a vesnicemi Zahořany, Stanětice, Sedlec, Hřichovice, Prapořiště, Stařec, Hájek a Oprechtice, díl městečka Kdyně a Nový Trh (Všeruby). Jan Vilém sídlil na tvrzi v Zahořanech, nedlouho po rozdělení však zemřel a veškeré jmění rozdělil rovným dílem mezi svou sestru Sidonii ze Štemberka a svého strýce Jiříka. V 16. století patřila celá ves k Rýzmberku, 1581 byla přidělena k Zahořanům a s nimi 1623 ke Koutu. V roce 1654 vykazovala obec 6 usedlostí  (Sedláci Jan Nejdl, Pavel Pajer, Jan Kropáček, Jan Martinovic, vnově osedlý Wolfgang Peysser a pohořelý Benedikt Hiršl) Samostatnost končí v roce 1692, kdy rýzmberské panství s přilehlými vesnicemi koupil Volf Maxmilián Lamingen z Albenreutu (Chody zvaný Lomikar). Po Lammingenově smrti prodala vdova Kateřina 14. června 1697 celé Trhanovské panství Jiřímu Jindřichovi, svobodnému pánu ze Stadionu.  Při odprodeji panství obsahovalo: zámek Trhanov se dvorem, Postřekov - dvůr a ves, městečko Kleneč, vsi Draženov, Újezd, Chodov, Nemanice, Neubau, Mauthaus, Kubici, Starý a Nový Prenet, Maxenruh, Mysliv, Chalupy, Pláně, Fuchsberg, Horní a Dolní Fleky, Chudenín, Hadravu, Červené Dřevo, Hyršov, Springenberg, Hleďsebe, nové domy za Herštejnem, zámek Kout se dvorem poplužním a vsí, městečko Nový Trh s domem panským, dvory Klíčov, Starý Dvůr, Nový Dvůr a Novotržský, městečko Novou Kdyni s domem panským, vsi Stráž, Tlumačov, Mrákov, Klíčov, Zahořany, Stanětice, Brnířov, Hluboká, Novou Ves , Smržovice, Lhotu, Pocinovice, Studánky, Brůdek a chalupy zámecké (Podzámčí).V 17. Století zanikla po reformaci samostatná farnost ve Staněticích a stala se farou filiální k faře Úboč, od r. 1700 k faře Kdyně. V roce 1757 vykazovala obec 10 usedlostí a 0 řemeslníků, Matriky jsou vedeny od roku 1759 a jsou uloženy v Plzeňském archivu 1784 zde žilo 167 obyvatel V roce 1785 byla obnovena samostatná fara, obsazena byla v roce 1787 a odevzdána r. 1788 pod patronát hrabat Stadionů v Koutě. Současné s farou v r. 1785 dostaly Stanětice také školu, též pro obce Zahořany, Oprechtice, Říchovice, Sedlice a Úlíkov se samotami k nim přilehlými. Od roku 1788 je psána první školní kronika, je zde 26 domů a 179 obyvatel. V roce 1848 má již obec 42 domů a 331 obyvatel - nejvíce ve své historii. 1880 byl založen hasičský sbor. Patřily pod něj obce Stanětice, Zahořany, Sedlice, Říchovice a Oulíkov.  Rod Stadionů (povýšený mezitím do hraběcího stavu) udržel panství až do svého vymření v roce 1908. Po smrti Filipa Franze Josefa Stadion-Warthausen-Thannhausen v roce 1908, nakrátko připadlo jméno, erb i panství Stadionů Bedřichovi, polskému hraběti Rzyszczewo - Rzyszczewski.  V roce 1918 však Nejvyšší soudní dvůr ve Vídni přiřkl stadionské dědictví hrabatům Schönborn-Buchheim. Panovnicí na panství se stala Marie Kristina, hraběnka Schönbornová, rozená Coudenhove, vnučka Rudolpha Phillipa Josefa Stadion-Warthausen-Thannhausen. V roce 1923 nechali Schönbornovi postavit novou hájovnu Betlém v lese nad Oprechticemi. Od roku 1923 je vedena kronika obce. Prvním kronikářem byl ustanoven Bohumil Němeček, řídící učitel ve zdejší škole. V roce 1930 bylo vykázáno 62 domů s 291 obyvateli. Po smrti Marie Kristiny (1940), hraběnky Schönbornové se posledním pánem na panstvích Stadionů v Čechách stal její syn Gerolf Max Karl Zdenko Schönborn. V květnu 1945 přešel všechen jejich majetek na Domažlicku do národní správy. V září 1945 byla v rámci Odsunu rodina odsunuta z Československa a posléze žila převážně v Rakousku. Obec patřila ke koutskému statku až do konce feudalismu. V roce 1960 došlo ke sloučení národních výborů v Oprechticích, Hříchovicích a Staněticích v jeden MNV se sídlem ve Staněticích a podobným způsobem byla spojena i zemědělská družstva. Stanětice byly v letech 1869 - 1984 samostatná obec v okrese Domažlice, od 1.1.1985 jsou částí obce Zahořany Dochovalo se pouze několik roubených chalup: čp. 9, 26 a 36. Usedlost čp. 30 byla vedena jako nemovitá památka do roku 1980, pak byla kvůli špatnému stavu vyřazena. U čísel popisných 15. a 23 se zachovaly patrové špýchary. Kvůli častým požárům se nedochovala stará, došky a šindelem pokrytá stavení. V obci jsou do dnešní doby vedeny dva spolky - sbor dobrovolných hasičů a myslivecká společnost. Historické mapy         Historické matriky  |
| poslední přidaná galerie |
Kopání vodovodu |
| 1.10.2021 |
| příští akce |
|
24.11.2024 Sběr velkoobjemového a nebezpečného odpadu |
| stalo se na domažlicku |
| nové knížky v knihovně |
 Zadinová Radka Rozcuchané štěstí |
| Víceúčelové zařízení |
|