| |
Žánr: Historické romány Soudržnost Koziců zatím trvá. Zmrzačený Štefan se doma zamiloval do sousedovy Zuzy; leká se svého citu a těší se hovory s milou dívkou. Aby odolal pokušení, přivolává bratra Ondrejka domů.
Když Jan Jiskra z Brandýsa poslechne krále Ladislava a rozpouští svoje vojsko, Ondrejko s pocitem splacené odplaty za bratra opouští vojenský život. Do roty Janka Kozice Vlka, která táhne k Aksamitovi, nově přibyde Štefan, který doufá, že zde nalezne zapomnění na štěstí, které už minulo.
Janko Kozic Vlk se několikrát od bitvy u Lučence setkal s Evou, sestrou bratrského kněze Lukáše, jednou dokonce ji a její blízké vyvedl z uherského ohrožení. Když se on a další členové jeho roty uzdravovali ze svých zranění, Eva jim předčítala z Bible a všemožně se o ně starala. Komickému Slimáčkovi, který se do obětavé dívky zamiluje, dá Eva na srozuměnou, že jeho nebude. Nicméně Janko Kozic s ní i po všem sblížení zachází jako se sestrou a tak ji i zanechá, když sbírá rotu na cestu k Aksamitovi.
Zato druhá žena, Mária, rozvine aktivitu ve prospěch Uhrů, dosáhne toho, že jí složí poklonu jagerský biskup a že se o ní dozví sám velký Hunyady. Nejen to. Všichni tři uchazeči o ni, počínaje Bodorovským, se v jednu chvíli setkají v její blízkosti a Talafús s Poberou se o žádoucí ženu bijí navzdory tomu, že se tím zlehčují v očích Jana Jiskry, o Aksamitovi nemluvě. I když se děsí představy, že musí z Košic do hor, kde bude sama mezi ?loupežníky?, jak bratry v duchu přezdívá, přesto svolí doprovázet i nadále Talafúse, který se po rozpuštění Jiskrova vojska rozhodl bojovat po boku Aksamita. Márii vede idea přispět svým dílem k úplné likvidaci bratrstva.
Mária jedná a je úspěšná díky tomu, že po porážce u Lučence začíná uherská strana nově útočit a nově jednat; získává převahu nad Janem Jiskrou z Brandýsa a politickými jednáními dosáhne toho, že Jiskra Horní zemi opustí. Než dojde k tomuto aktu, jenž znamená roztržku s Petrem Aksamitem, vyslancem Tábora, odhodlaným budovat nový Tábor ve slovenských horách, daleko od Tábora původního, Jan Hunyady velí dobýt českou tvrz Drjenčany. Po zkušenostech u Lučence volí jiné metody než přímý boj. Tentokrát dokáže zastavit tok řeky a obléhanou tvrz zaplavit. |